Jeden o lidech

5. května 2014 v 22:07 | - A. |  Myšlenky, názory...
"Každý je jiný."
Zní to tak prostě a jednoduše, že? Normálně by se nad tím člověk ani nepozastavil, "To je přece samozřejmost", řekl by si. Ale když se nad tím zamyslíte a necháte tuto myšlenku vplout do vaší mysli, zjistíte, že je v tom daleko víc. I já s tímhle pořád trochu zápolím, skoro každý den. Občas někomu radím, aby něco udělal jinak, ale pak mi to dojde. Moje cesta není ta jediná správná. Každý si dělá věci po svém a já jim nemusím vnucovat ten můj způsob. Nebo se někdo nějak zachová, třeba i trochu nelogicky, a já mu hned začnu vyčítat, proč to neudělal jinak. Proč to neudělal tak, jak bych to udělala já. A pak mi to zase dojde - že moje cesta není ta jediná správná. Že to, že já bych se zachovala v onu chvíli jinak neznamená, že chování jiného člověka v tu chvíli bylo nesprávné. Bylo prostě jiné. Každý je jiný.

Pak je tu ale ještě jedna věc. S ní také trochu zápolím. Přemýšlím totiž, kdo jsem vlastně já? Hledám, jak bych se definovala. Jsou chvíle, kdy si přijdu jako totálně nezajímavá, normální, běžná holka. Bez jakkékoli vyjímečnosti. Občas ale cítím opak. Snažím se si v duchu napsat charakteristiku sebe, ale někdy prostě nevím, co tam psát. Nevím, kým jsem. Teď mě napadá... možná je to proto, že mně mé chování nepřipadá vyjímečné, protože jsem to prostě já. Možná mi věci, které dělám, připadají normální a běžné, protože mám jen ten svůj pohled. Pohled na ty věci. I na svět. Mám jen jeden, jak můžu být objektivní? Takže i když si nepřipadám zajímavě, neznamená to, že nejsem. Jen tu svou vyjímečnost nemohu vidět svýma očima. Nebo ano?

Pointa:
- Nevnucovat svou cestu jiným, i ta jejich může být správná.
- Nelpět na definování sama sebe, k ničemu to nevede.
 

Jeden o olympiádě

17. února 2014 v 21:50 | - A. |  Myšlenky, názory...
Olympiáda. Soči 2014. No, nebudu předstírat, že to pořád sleduju a že se o to extra hodně zajímám. Objevila jsem, co na té olympiádě je vůbec za sporty, dozvěděla jsem se dokonce i o těch, o kterých jsem ani netušila, že existují. Když vezmu v úvahu svý dojmy, tak to vypadá asi následovně:

Změna

6. února 2014 v 19:08 | - A. |  Myšlenky, názory...
Bude to už tři měsíce, co jsem sem naposledy napsala nějaký článek. Není to nějak extra dlouhá doba, ale i přesto jsem se docela změnila. Ne k nepoznání, ne vzhledově, jen povahově. Různé názory a ostatně celý můj způsob myšlení je trochu jiný. Nevím přesně jak a ani moc nevím, jak to vysvětlit.
Jedna ze změn, jedno z mých uvědomění bylo (je) "Dělej věci pro sebe, ne kvůli ostatním". Nebylo to tak, že bych si tohle přečetla a došlo mi to, bylo to jinak. Párkrát už jsem takové poučení viděla a měla jsem pocit, že se tím i řídím, ale to pravé uvědomění přišlo až později. Jednou, někdy o vánočních prázdninách, jsem byla na Tumblru a našla jsem nějaký post, který vypadal nějak takto:
- Holky, všimly jste si někdy, že by kluk řekl něco jako "Tyjo, támhleta holka má super lak na nehty, ta je určitě skvělá, s ní bych chtěl chodit"
a odpověď u toho:
- Víte kluci, my totiž neděláme všechno kvůli vám, ale hlavně kvůli sobě.
(Berte to s rezervou, nevím, jak přesně to bylo)
A v tu chvíli mi to došlo. Holky se malují, aby se líbily nejen klukům, ale i SOBĚ. Oblíkáme se tak, jak chceme, kvůli SOBĚ. A na názorech ostatních nezáleží (no, to taky není úplně 100% věc, ale vesměs na nich opravdu nezáleží). Abych pravdu řekla, docela mi tohle změnilo život. Změnilo to můj pohled na oblékání ale i dělájí různých věcí (třeba taky to, že tenhle blog bych si měla psát hlavně pro sebe). Také na mé názory. No, prostě celé mé smýšlení. Jsem za to fakt ráda.
Druhá změna jsou zvláštní nálady, které se mi dějí častěji, než dřív. Jsou to nálady, kde se cítím naprosto nemotivovaná k tomu něco dělat. Naštěstí to není až takový extrém, že bych jen ležela a koukala do stropu, když se to stane ve škole, tak si píšu dál poznámky a tak, ale je to prostě stav totální nemotivace. Taková existenční krize. Říkám si, kde je smysl toho celého, kde je smysl života. Napadá mě i třeba "co kdybych prostě sekla se školou?" a "má vůbec ta maturita smysl? A pak jít na VŠ? Stojí tyhle věci za tu námahu? Vážně se chci po střední ještě dál učit?" ale i "měla bych se jít učit? Jít si číst? Proč? K čemu mi to bude? Stejně tohle všechno skončí smrtí...". Takové stavy se vysvětlují docela těžko a člověk, který to nezažil, si to nejspíš ani nedokáže představit. Když se vrátím zpět do normálu, tak mi to taky přijde nesmyslný a divný. Nedá se toho zbavit, většinou to odejde stejně rychle a nenápadně, jako to přijde. Doufám, že se takovéhle nálady začnou objevovat stále méně, není to zrovna věc, o kterou bych stála.

To je asi pro dnešek vše, díky, pokud jste dočetli až sem :)
 


Plánovaná smrt?

2. listopadu 2013 v 17:08 | - A. |  Myšlenky, názory...
Takže, tématem mého dnešního článku je "Plánovaná smrt" a jde o jeden nápad, který mi nedávno přišel na mysl. Je jasné, že nikdo z nás neví kdy a jak zemře a nevím, jak ostatní, ale mě to takhle docela vyhovuje. A plánovaná smrt spočívá právě v tom, že (doufám, že to nebude znít moc morbidně, ale jinak to napsat asi nepůjde) bych si prostě někdy v pozdějším věku určila den a ten den bych určitým způsobem zemřela. Teď si ten den rozhodně nestanovím a vlastně ani nevím, jestli to vůbec někdy udělám, stále se totiž nemohu rozhodnout, jestli se mi tento nápad líbí. Určitá výhoda takovéto smrti tady jistě je, dokonce jich je i víc:

Věc, bez které bych nedokázala žít

30. října 2013 v 21:42 | - A. |  Myšlenky, názory...
K tomuto tématu mě přivedl začátek článku, který sem potkala na úvodní stránce blog.cz - http://other-way.blog.cz/1310/generace-posedlych-teenageru. Na začátku nás blogerka vyzývá, abychom zavřeli oči a řekli věc, bez které bychom nedokázali žít. Takhle rychle mě nic moc extra nenapadlo a tak sem článek dočetla a později se nad touto otázkou víc zamyslela...

Nátlak společnosti

29. října 2013 v 14:25 | - A. |  Myšlenky, názory...
Myslím, že jedním ze zdrojů různých druhů depresí a takových podobných nálad je společnost. Člověk by byl tvor spokojený, kdyby ho ostatní do ničeho nehnali a nenutili, nebo ne?

Volby

22. října 2013 v 19:44 | - A. |  Myšlenky, názory...
Takže o nadcházejícím víkendu proběhnou volby do poslanecké sněmovny. Hm. Vzhledem k tomu, že ještě nemohu volit a že se o politiku zas tolik nezajímám, tak je mi to docela jedno. Upřímně, ani moc nevím, jak vypadá český politický systém, vím, že je tam prezident a sněmovna a tak, ale nějak moc nevím, jak to vlastně k sobě pasuje. Na jednu stranu bych si to měla najít, je to asi věc, která patří ke všeobecnému vědění, ale na tu druhou je mi to fakt jedno. Ať už je tam kdokoliv, můj život nějaké volby nikdy nějak extra neovlivnily, nebo alespoň o tom nevím. Hodně lidí nadává na ony poslance a senátory atd. ale ačkoliv jsou ve vedení státu, přijde mi, že život jednotlivce tady v ČR zas tak moc neovlivňují. Nebo nevím, jak se o to nezajímám, tak je tohle jen můj neověřený osobní názor.
A co si myslíte o volbách vy?

P.S.: budu ráda, pokud si přečtete nějaký z mých dalších článků a/nebo přidáte komentář :)

Jak úžasný tohle je?

19. října 2013 v 22:04 | - A. |  Cheerleading
Pro dnešek sem přihodím pár cheerleadingových gifů z Tumblru. Rozklikněte celý článek, garantuji vám, že nebudete litovat ;)

Setkání s literární postavou - Eragon

17. října 2013 v 17:08 | - A. |  Příběhy, povídky
Nedávno proběhla na blog.cz soutěž na toto téma a když jsem si četla výherní povídky, moc se mi nelíbily, ale pak mi došlo proč - limit počtu znaků. Můj názor se změnil a napadlo mě, zkusit taky napsat povídku, jako kdybych se oné soutěže účastnila, taková výzva, jak to zvládnu. No a tady je výsledek (budu ráda za názor, napište prosím do komentářů :) ).

Prokrastinace

17. října 2013 v 15:16 | - A. |  Myšlenky, názory...
Prokrastinace aneb věc, kterou většina z nás dělá denně.

Jak jsem potkala svého kluka

8. října 2013 v 18:22 | - A. |  Příběhy, povídky
Nadpis tohoto článku je velice zavádějící, neboť jsem nezadaná. Napíšu sem sice příběh o tom, jak jsem potkala svého kluka, ale ... příběh i kluk - obojí je smyšlené (bohužel). Tento příběh jsem napsala asi před měsícem, protože mě nenapadlo, co jiného napsat, ale měla sem chuť psát. Je to (alespoň pro mě) v podstatě dokonalý začátek vztahu, nové známosti, ale v podstatě nechci, aby se mi přesně tohle stalo. Proč? Bylo by to moc perfektní a to já nechci. Perfektní věci nejsou hezký. Well, přišel čas na onu "story":

Příběh

5. října 2013 v 15:22 | - A. |  Příběhy, povídky
Jeden článek k tématu týdne tady už mám, ale tenhle bude jiný. Stejné téma, jiné vyjádření. Vyjádření příběhem.

46 důvodů proč žít

3. října 2013 v 20:51 | - A. |  Myšlenky, názory...
Nadpis a celý tenhle článek se točí okolo jediného videa, které vytvořil můj oblíbený americký youtuber Christian Novelli. Je to zvláštní kluk, ale hezky zvláštní. A to hlavní: je opravdu moc fajn ;) Tady je odkaz na ono video: http://www.youtube.com/watch?v=uZD5y5evuc0.
Ale co když nerozumíte tomu co říká? Proto vám sem nějaké ty důvody napíšu, všechny ne, přece jenom taky u pár z nich přesně nevím, co tím myslel, ale vypíšu alespoň ty hlavní, důležitý (ale i pár méně důležitých). Nejsou seřazeny dle důležitosti, ale podle pořadí, v jakém je řekl:

Introverti

1. října 2013 v 17:35 | - A. |  Myšlenky, názory...
Tohle téma týdne sem si prostě nemohla nechat ujít. Hodně sem o introverzi a extroverzi poslední dobou přemýšlela a tak článek na tohle téma rozhodně není od věci.

Pomlouvání

29. září 2013 v 14:40 | - A. |  Myšlenky, názory...
Co to vlastně je, pomlouvání? Já to chápu jako činnost, kdy jeden člověk mluví o druhém nepříznivým hlasem (tónem), zesměšňuje ho/jeho vzhled/zájmy... Někteří to dokonce dotáhnou dál a přejdou do stavu nenávisti. Ale proč? K čemu to těm lidem je?