Plánovaná smrt?

2. listopadu 2013 v 17:08 | - A. |  Myšlenky, názory...
Takže, tématem mého dnešního článku je "Plánovaná smrt" a jde o jeden nápad, který mi nedávno přišel na mysl. Je jasné, že nikdo z nás neví kdy a jak zemře a nevím, jak ostatní, ale mě to takhle docela vyhovuje. A plánovaná smrt spočívá právě v tom, že (doufám, že to nebude znít moc morbidně, ale jinak to napsat asi nepůjde) bych si prostě někdy v pozdějším věku určila den a ten den bych určitým způsobem zemřela. Teď si ten den rozhodně nestanovím a vlastně ani nevím, jestli to vůbec někdy udělám, stále se totiž nemohu rozhodnout, jestli se mi tento nápad líbí. Určitá výhoda takovéto smrti tady jistě je, dokonce jich je i víc:


  1. Na onen den bych se připravila, smířila bych se s tím a vše bych nedodělané bych dotáhla do konce.
  2. Datum bych stanovila tak, aby to bylo přibližně chvíli poté, co by se u mne projevila nějaká závažnější nemoc - nechci zbytek svého života strávit v nějakém ústavu nebo být omezená (hodně) fyzicky. Prostě kdyby mi řekli, že mám rakovinu nebo Alzheimera nebo něco takovýho, co vlastně spočívá v bolestech či zapomnění, tak bych si všechno vyřídila a zabalila bych to tady dřív, než se mne ta nemoc zmocní. V tomhle ohledu se mi můj nápad docela zamlouvá.
  3. Nejspíš bych to řekla i svému okolí, takže bych na to nebyla připravená jen já, ale i všichni ostatní, další docela pěkná výhoda.
Zatím jich víc nevymyslím, ale snad to stačí. Srhnují ten základ mého nápadu, o což mi šlo.
Dále je tady ale věc, se kterou si ještě nevím rady - jak by se to stalo, jak bych chtěla zemřít. Myslím, že bych neměla nikdy odvahu vztáhnout na sebe nůž nebo tak něco, možná se předávkovat něčím, nevím. Ale zase, teď mě napadá, že kdybych to plánovala tak cca na 70 let, to je rok 2067, tak to už bude samozřejmě jiná doba a něco by se určitě našlo, něco co nejméně bolestného a zároveň jistého (čili by nehrozilo, že bych se probudila v rakvi). Ty jo, to sem si na dnešek ale vybrala téma. Proč to je sakra tak morbidní? Omlouvám se, nebylo to v plánu, ale na druhou stranu nevím, co sem teda čekala... Prostě teď asi nevymyslím, jak by se to stalo. Teď mě napadá, že za padesát, šedesát let už nejspíš budou léky na rakovinu a já nevím co, ale ... s novým lékem přijde zase jiná, prozatím nevyléčitelná, nemoc a po propuknutí něčeho takového bych si svou smrt naplánovala na určitý den, vše bych dokončila a pak "The End". No uvidím, zatím tomu nechám volný průběh...

Otázka zní: Co si o myšlence Plánované smrti myslíte vy? Docela ráda bych slyšela názory ostatních, vždyť ani já vlastně nevím, co si o tom myslím... děkuji za každý komentář - názor! :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ko Ky | Web | 2. listopadu 2013 v 21:44 | Reagovat

to břicho na fotce(neboli jak jsou i vidět žebra)není moje foto,ale thinspo

2 sarush ef | Web | 2. listopadu 2013 v 21:56 | Reagovat

Panebože, větší blbost jsem neslyšela. Díkybohu za každý den, co můžeme žít.

3 - A. | Web | 2. listopadu 2013 v 22:24 | Reagovat

[1]: aha, tak to se moc omlouvám... :/

[2]: no, díky za názor ;)

4 Ko Ky | Web | 2. listopadu 2013 v 22:44 | Reagovat

v pořádku to se stává ;)

5 Xvona | Web | 2. listopadu 2013 v 22:55 | Reagovat

Zajímavé, ale neproveditelné. Kdyby někdo tohle řekl svým příbuzným, kamarádům začali by ho přemlouvat jakkoliv by jeho stav byl vážný (nikdo nechce vědět, kdy jeho blízký zemře). Ten způsob smrti jsem moc nepochopila že by se zabil sám to by byla sebevražda nebo nějaká firma za menší poplatek. Čas od času člověk musí být morbidní.

6 Jerry | Web | 3. listopadu 2013 v 7:44 | Reagovat

Život je krásná věc a musíme si ho užívat, proto s tímto článkem nesouhlasím. Jediná věc se kterou souhlasím: pokud dostanu nemoc při které vím,že mě pomalu bude zabíjet, budu trpět bolestí, i psychicky atd. pak ano, pak je předběžná smrt docela pochopitelná. Ale jinak určitě ne! :)

7 - A. | Web | 3. listopadu 2013 v 10:16 | Reagovat

[5]: to je pravda, že by ho ostatní přemlouvali... zvláštní, ani mě to nenapadlo :D ale co, stejně je tohle spíš jenom takový plácání v šestnácti, v sedmdesáti na to asi budu nahlížet úplně jinak (pokud si na to vůbec vzpomenu) ...

[6]: plně s tebou souhlasím, takhle sem to myslela! jenom to tak asi, bohužel, nevyznělo... (poslední dobou mi stejně přijde, že dostanu nějakej nápad a když se ho pokusím sdělit, vyzní úplně jinak... ale budu to trénovat :) )

8 Rebecca | Web | 3. listopadu 2013 v 13:04 | Reagovat

Život je největší dar, který nám kdo kdy mohl dát. Už i malý zárodek miminka v bříšku je život. To že ho někomu vezmeme, se ještě dá nějak pochopit, když ho ale při potratu vezme matka nevinnému dítěti, které ještě nemělo žádnou šanci na život, je to nechutné. A my, když už máme takový obrovský dar, který není samozřejmý, tak z hloupého trucu si ho vezmeme DOBROVOLNĚ? Život se má žít na plno, dokud můžeme!

Pokud je ovšem někdo nemocný buď psychicky, nebo prožívá muka z nějaké nemoci, pak chápu, že život chce ukončit. Ale i tak si myslím, že neexistuje žádný důvod, který by nás k tomu přinutil. Sebevraždy jsou zoufalstvím lidí, kterým nikdo nepomohl.
To je můj názor :))

9 - A. | Web | 3. listopadu 2013 v 15:32 | Reagovat

[8]: také v podstatě souhlasím, asi sem měla ten článek víc orientovat na tu nemoc a tak. Protože znám holku, jejíž babička je v pečovatelském domě, neobejde se bez pomoci ostatních a hodně zapomíná, občas prý ani nepozná, kdo to za ní přišel i když je to třeba její syn... a právě toho bych se dožít nechtěla, stejně pak z toho života nejspíš nic nemá... ale nevím, do hlavy nikomu nevidím. Každopádně děkuji za názor, zase mám na ten svůj nápad trochu jiný pohled :)

10 Snapeova | Web | 24. listopadu 2013 v 20:50 | Reagovat

Něco takového bych možná udělala asi fakt jen v případech, že bych věděla, že nemám žádnou šanci a budu hodně trpět. Jinak bych určitě nemohla a chtěla bych prožít všechny své dny.

11 Deny el Infian | E-mail | Web | 24. listopadu 2013 v 22:19 | Reagovat

Je to určitě zajímavý nápad.
Ovšem mě vrtá hlavou hlavně fakt, jak bych to asi podala svým blízkým a jak by to oni nesli...

12 - A. | Web | 25. listopadu 2013 v 18:10 | Reagovat

[10]: souhlasím.
[11]: tady hodně záleží na oné situaci, teď je docela těžký si to představit, ale kdyby zde byla přítomna nějaká ta vážná nemoc, bylo by to asi jiný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama