Změna

6. února 2014 v 19:08 | - A. |  Myšlenky, názory...
Bude to už tři měsíce, co jsem sem naposledy napsala nějaký článek. Není to nějak extra dlouhá doba, ale i přesto jsem se docela změnila. Ne k nepoznání, ne vzhledově, jen povahově. Různé názory a ostatně celý můj způsob myšlení je trochu jiný. Nevím přesně jak a ani moc nevím, jak to vysvětlit.
Jedna ze změn, jedno z mých uvědomění bylo (je) "Dělej věci pro sebe, ne kvůli ostatním". Nebylo to tak, že bych si tohle přečetla a došlo mi to, bylo to jinak. Párkrát už jsem takové poučení viděla a měla jsem pocit, že se tím i řídím, ale to pravé uvědomění přišlo až později. Jednou, někdy o vánočních prázdninách, jsem byla na Tumblru a našla jsem nějaký post, který vypadal nějak takto:
- Holky, všimly jste si někdy, že by kluk řekl něco jako "Tyjo, támhleta holka má super lak na nehty, ta je určitě skvělá, s ní bych chtěl chodit"
a odpověď u toho:
- Víte kluci, my totiž neděláme všechno kvůli vám, ale hlavně kvůli sobě.
(Berte to s rezervou, nevím, jak přesně to bylo)
A v tu chvíli mi to došlo. Holky se malují, aby se líbily nejen klukům, ale i SOBĚ. Oblíkáme se tak, jak chceme, kvůli SOBĚ. A na názorech ostatních nezáleží (no, to taky není úplně 100% věc, ale vesměs na nich opravdu nezáleží). Abych pravdu řekla, docela mi tohle změnilo život. Změnilo to můj pohled na oblékání ale i dělájí různých věcí (třeba taky to, že tenhle blog bych si měla psát hlavně pro sebe). Také na mé názory. No, prostě celé mé smýšlení. Jsem za to fakt ráda.
Druhá změna jsou zvláštní nálady, které se mi dějí častěji, než dřív. Jsou to nálady, kde se cítím naprosto nemotivovaná k tomu něco dělat. Naštěstí to není až takový extrém, že bych jen ležela a koukala do stropu, když se to stane ve škole, tak si píšu dál poznámky a tak, ale je to prostě stav totální nemotivace. Taková existenční krize. Říkám si, kde je smysl toho celého, kde je smysl života. Napadá mě i třeba "co kdybych prostě sekla se školou?" a "má vůbec ta maturita smysl? A pak jít na VŠ? Stojí tyhle věci za tu námahu? Vážně se chci po střední ještě dál učit?" ale i "měla bych se jít učit? Jít si číst? Proč? K čemu mi to bude? Stejně tohle všechno skončí smrtí...". Takové stavy se vysvětlují docela těžko a člověk, který to nezažil, si to nejspíš ani nedokáže představit. Když se vrátím zpět do normálu, tak mi to taky přijde nesmyslný a divný. Nedá se toho zbavit, většinou to odejde stejně rychle a nenápadně, jako to přijde. Doufám, že se takovéhle nálady začnou objevovat stále méně, není to zrovna věc, o kterou bych stála.

To je asi pro dnešek vše, díky, pokud jste dočetli až sem :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama