Jeden o lidech

5. května 2014 v 22:07 | - A. |  Myšlenky, názory...
"Každý je jiný."
Zní to tak prostě a jednoduše, že? Normálně by se nad tím člověk ani nepozastavil, "To je přece samozřejmost", řekl by si. Ale když se nad tím zamyslíte a necháte tuto myšlenku vplout do vaší mysli, zjistíte, že je v tom daleko víc. I já s tímhle pořád trochu zápolím, skoro každý den. Občas někomu radím, aby něco udělal jinak, ale pak mi to dojde. Moje cesta není ta jediná správná. Každý si dělá věci po svém a já jim nemusím vnucovat ten můj způsob. Nebo se někdo nějak zachová, třeba i trochu nelogicky, a já mu hned začnu vyčítat, proč to neudělal jinak. Proč to neudělal tak, jak bych to udělala já. A pak mi to zase dojde - že moje cesta není ta jediná správná. Že to, že já bych se zachovala v onu chvíli jinak neznamená, že chování jiného člověka v tu chvíli bylo nesprávné. Bylo prostě jiné. Každý je jiný.

Pak je tu ale ještě jedna věc. S ní také trochu zápolím. Přemýšlím totiž, kdo jsem vlastně já? Hledám, jak bych se definovala. Jsou chvíle, kdy si přijdu jako totálně nezajímavá, normální, běžná holka. Bez jakkékoli vyjímečnosti. Občas ale cítím opak. Snažím se si v duchu napsat charakteristiku sebe, ale někdy prostě nevím, co tam psát. Nevím, kým jsem. Teď mě napadá... možná je to proto, že mně mé chování nepřipadá vyjímečné, protože jsem to prostě já. Možná mi věci, které dělám, připadají normální a běžné, protože mám jen ten svůj pohled. Pohled na ty věci. I na svět. Mám jen jeden, jak můžu být objektivní? Takže i když si nepřipadám zajímavě, neznamená to, že nejsem. Jen tu svou vyjímečnost nemohu vidět svýma očima. Nebo ano?

Pointa:
- Nevnucovat svou cestu jiným, i ta jejich může být správná.
- Nelpět na definování sama sebe, k ničemu to nevede.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama